Historie
Lignit
Lignitovou sloj v Dubňanské pánvi lze zařadit do kategorie Ortolignit, low rank C. Podle kvalitativních parametrů paliva, jejichž příčinou je jiná geologie, jiný čas vzniku a odlišná geneze sedimentačních cyklů, se lignit zásadně liší od klasifikace hnědého uhlí. Sloj je tvořena detritickým hemixylitem, se střídavými polohami xylitického hemidetritu, v nichž se vyskytují slabě prouhelněné zbytky akvatických a subakvatických porostů.
Lignitovou sloj v Dubňanské pánvi lze zařadit do kategorie Ortolignit, low rank C. Podle kvalitativních parametrů paliva, jejichž příčinou je jiná geologie, jiný čas vzniku a odlišná geneze sedimentačních cyklů, se lignit zásadně liší od klasifikace hnědého uhlí. Sloj je tvořena detritickým hemixylitem, se střídavými polohami xylitického hemidetritu, v nichž se vyskytují slabě prouhelněné zbytky akvatických a subakvatických porostů.
Významnější ložiska lignitu jsou v ČR pouze při severním okraji vídeňské pánve, která z Rakouska zasahuje na jižní Moravu. V nejmladších sedimentech panonského stáří je horizontálně uložena lignitová sloj, která je interně dělena na Kyjovskou sloj ( vznikla ve spodním panonu ) a Dubňanskou sloj ( vznikla ve svrchním panonu ). Dělení je situováno v místě zmenšené mocnosti sloje ve směru z Čejče na Žeravice.
Zásoby severněji uložené Kyjovské sloje jsou prakticky vydobyty, zásoby jižněji uložené Dubňanské sloje jsou částečně vydobyty a v současnosti jsou rozfárány jediným doposud činným dolem – dolem Mír v Mikulčicích, jehož projektovaná roční těžba je 450.000 tun. Odbyt těženého lignitu byl v minulosti vázán výhradně na elektrárnu v Hodoníně.
Lignitová sloj v Dubňanské pánvi má mocnost cca 4 m a je uložena v hloubce od 0 do 260 m pod povrchem. Těžební chaotické pokusy zde započaly od roku 1824 (Důl Žofie, Důl Františka de Paula) v oblasti Miloticka. Ložisko bylo postupně otevřeno více než 260 hlavními důlními díly a to úpadnicemi a štolami od výchozů sloje na povrch a kolmými jámami uvnitř ložiska. Od roku 1825 do roku 1994 bylo vytěženo celkem 93 180 200 tun lignitu. Útlum těžby zahájen na základě vládního usnesení v roce 1991 (I. etapa – dolové pole G – jih, Důl Dukla).
Těžba lignitu
Počátky těžby lignitu spadají do r. 1820, kdy byla otevírána první povrchová kutiště lignitu. S rozvojem techniky byly budovány šachtice, štoly a jámy, z nichž byla lignitová sloj těžena hlubinným způsobem. Kyjovská sloj o průměrné mocnosti 2,6m byla těžena mezi Kyjovem a Čejčí v hloubce 60 až 90m pod povrchem doly „Důl Obránců míru“ ( Hovorany ), „Důl Dukla“ ( Šardice ), „ Důl František„ ( Kyjov ). Dubňanská sloj o průměrné mocnosti 3,4 m byla těžena doly „Důl Tomáš - Osvobození“ ( Ratíškovice ), „Důl 1. Máj“ ( Dubňany ), „Důl Mír“ ( Mikulčice ).
S lignitovými doly jsou bohužel spojovány i katastrofy a lidské tragédie. Jemné písky v nadloží uhelné sloje se při nasycení vodou měnily v tekuté a při náhlých průvalech zaplavovaly důlní díla. Katastrofa na „Dole Dukla“ v Šardicích z r. 1970, která si vyžádala desítky lidských životů, dodnes nemůže být zdejšími obyvateli zapomenuta. Ve výchozových částech sloje docházelo v důsledku poddolování k poklesům a borcení budov. V 90. letech byly lignitové doly v regionu v rámci útlumového programu uzavřeny a zlikvidovány. V provozu zůstal jen jediný moderní provoz - „Důl Mír“ v Mikulčicích.
Důl Mír v Mikulčicích
Výstavba dolu Mír v Mikulčicích byla zahájena v roku 1978 v rámci geologicko-průzkumných prací, které probíhaly až do roku 1980, v jihozápadní části lignitové sloje. Těžba lignitu, která zde byla prováděna především pro hodonískou uhelnou elektrárnu, byla zahájena v roce 1983. Od roku 2000 se průměrná roční těžba pohybovala okolo 450- 500 tisíc tun. Průměrná výhřevnost lignitu těženého v Mikulčicích je 8,9MJ/kg. Důl byl 1.1.1995 zprivatizován a dlouhou dobu patřil firmě Lignit Hodonín s.r.o. Ta byla v insolvenci od září 2009. Na konci téhož roku dala většina zaměstnanců výpověď, kvůli nevyplácení platů. Dnem 23.12.2009 byla těžba přerušena. Krajský soud poslal firmu do konkurzního řízení.
Zadlužený podnik Lignit Hodonín, který byl na prodej v rámci konkurzu, koupila 31. srpna 2010 právě společnost UVR Mníšek pod Brdy a.s. a začlenila jej tak do své organizační struktury jako samostatné středisko. V dole je v současné době prováděna nezbytná hornická činnost, zajišťující bezpečnost a provozuschopnost hlavních důlních děl a zařízení. O další existenci dolu rozhoduje majitel na základě prováděných ekonomických analýz a vyhodnocování alternativních projektů využití lignitu.